Adaptační kurz

Adaptační kurz se konal v termínu 16.-18. září. I když jsme nikam neodjeli a zůstali jsme ve škole, akci jsme si užili. První dva dny jsme pracovali za pomoci třídní paní učitelky i paní psycholožky na komunikačních a týmových dovednostech (v obou máme ještě rezervu, hlavně v tom naslouchání a neskákání do řeči). Tvořili jsme třídní pravidla, která jsme se zavázali dodržovat, učili se sdílet své názory, na druhou stranu jsme si i pěkně zařádili, když jsme hráli fotbal na chodbě (ale nebojte, s plyšovým míčem, abychom nic nerozbili) a trávili jsme čas venku. Všichni jsme se ale nejvíc těšili na pizzu, kterou jsme si objednali k večeři. Po ní jsme vytvářeli ve skupinkách divadelní scénky a paní učitelka nám řekla, že si naše vystoupení natočí, aby nám je pak ukázala, až se budeme loučit s devátou třídou. Ze středy na čtvrtek jsme dokonce přespali ve škole. A představte si, že o půlnoci nám ve škole zvoní!!

V pátek jsme šli na výlet na Kuňku. Vycházeli jsme od školy a zase se k ní vraceli takovým okruhem, který měl 17 kilometrů, ale zvládli jsme to bez problémů. Paní učitelka říkala, že musíme už takhle od začátku šestky trénovat, aby nás mohla vzít pak ještě na nějakou delší túru třeba v rámci školy v přírodě. Počasí se nám vyvedlo, ale my jsme se stejně zahřáli svižným tempem. Jelikož jsme měli dostatek času, sedli jsme si na Kofolu a hranolky do Restaurace pod Kunětickou horou. Cestou jsme si pohladili kozy, které se pásly ve výběhu. Jedna prostrčila hlavu skrz plot a vypadala, že uvízla, ale nakonec se ukázalo, že je v pohodě a takové věci dělá běžně. Na našem výletě jsme potkali i další zvířata - kobylku, kosa i kočku. Se všemi jsme se pomazlili. Na vrcholu Kunětické hory jsme se občerstvili a pak už jsme utíkali rychle do Kunětic, aby si někteří z nás dali už druhou zmrzlinu. Domů jsme dorazili v pořádku.

Už se těšíme, jaké dobrodružství nám zase paní učitelka příště vymyslí.