Unikátní výlet na některá místa známých – neznámých Pardubic

V úterý 12.9. se naše třída po lekci anglického jazyka vypravila na výlet. Venku výheň jako uprostřed nějaké rovníkové pouště.
Během přesunu jsme sledovali dopravní značky a říkali jsme si, co znamenají.
Pojmenovávali jsme rostliny, ať již stromy, keře či různé byliny. Ukazovali jsme si stavbu jejich těl a mluvili o jejich užitečnosti.Po cestě se některé děti začaly hádat kvůli malichernostem, nebylo snadné jim v laskavosti vysvětlit, že takové chování není přínosné pro nikoho. Snad pochopily. A když ne nyní, tak příště.

 Na Židově měla Janička referát o tomto zajímavém místě, kde kdysi žili zajímaví lidé. Trochu jsme si povídali, co znamená být jiný a jak takovou situaci ustát. Mluvili jsme o zlobě, nevědomosti, ale i o lásce. A také jsme rozebrali, proč jsou někdy lidé zlí na druhé. Vyprávěli jsme si, jak lidé v osadě žili dřív. Děti v parku i posvačily, srážely kaštany. Ananad měl s sebou švihadlo, pilně trénoval!
Přesouváme se Husovou ulicí k Automatickým mlýnům a dále na Bělobranské náměstí. Zde stojí socha svatého Jana z Nepomuku, o němž má skvělý referát Alice. Čteme starobylé písmo. Luštíme letopočty psané římskými číslicemi. Děti však nejvíc obdivují starobylou pumpu, která je ale plně funkční! Pumpují a cákají na sebe, umývají si obličeje a mají radost z obyčejné pumpy. Slunce dál pálí.
 U bývalé Bílé brány si vyprávíme o životě ve středověkém městě, o vězních, o svobodě. Po cestě na Pernštýnské náměstí upozorňuji děti na fasády starobylých domů.
 A již jsme na Pernštýnském náměstí! Vilík vypráví příběh ze Starého zákona, interpretuje poznatky o Domě U Jonáše. Všichni nasloucháme! Mluví jako rodilý průvodce Pardubicemi. Ještě něco málo informací od učitelky o Božím oku Horově a o morových sloupech – a tradá! – již míříme ke kostelu sv. Bartoloměje. Pověst o tom, jak Pernštejnové ke svému erbu přišli, nám všem odpřednáší výborně Boris! Magdaléna u kostela má vynikající výklad o Pernštejnech samotných, podložený vlastními zážitky z návštěvy kostela, již podnikla se svými rodiči.

     A už nám zbývá poslední zastavení – reliéf znázorňující pověst o erbu Pánů z Pardubic a relevantní poznatky o Zelené bráně. Nasloucháme totiž další pardubické průvodkyni – Nikol!

    Čas je neúprosný, a tak pěšky jdeme rychlou chůzí zpět ke škole. Cesta nám trvala 45 minut.

    Pevně věřím, že děti měly možnost uvidět Pardubice jinýma očima a že se jim výlet líbil.

Zvláštní poděkování patří paní Fryaufové, která absolvovala vše s námi a byla naší takovým andělem strážným.

Mgr. Monika Jiskrová