Vítej podzime!

Dva dny po podzimní rovnodennosti jsme se rozhodli zamávat létu a přivítat podzim. Kde? U soutoku řek protékajících Pardubicemi.
Příprava na výpravu probíhala 2 hodiny ve třídě. Hovořili jsme o podzimní rovnodennosti, pouštěli si krátká k tématu vysvětlující videa.
Pak jsme hledali na mapách toky řek Labe a Chrudimky. Dětem se moc líbilo video pardubického rodáka viz zde:

https://www.hanibal.cz/clanek/16599/elberadweg-od-pramene-labe-kolem-jeho-toku-na-kole-az-k-mori/

Stojí za opakované zhlédnutí. /?/

Před odchodem si děti podle návodu na youtube vytvořily lodičku z papíru. Proč? No protože je přece pošleme po Labi s tím, že se loučíme s odplouvajícím létem, ale těšíme se na tklivý podzim a tichou spící zimu. Některé děti lodičky i vyzdobily. 

A již konečně vyrážíme do slunného dne. 

Na Hůrkách si povídáme u zvoničky, k čemu sloužila a jak žili lidé ještě poměrně nedávno. U lišejníkem obrostlého kříže z roku 1915 si povídáme o 1.světové válce i o válkách a jejich ničivých dopadech na šťastné žití lidí.

Na nohejbalovém hřišti naproti restauraci U Kučerky svačíme, kluci divoce skáčí přes potůček, brodí se v mírně poschlé trávě. Malujeme na obličej podzimní i jiné motivy. Děvčata se zdobí lesklými barevnými kaménky, některá si je lepí na ruce, obličeje jako doplněk nápaditých obrázků.

A již pospícháme okolo zahrádkářské kolonie, kde se ztišíme a pozorně nasloucháme ptáčkům na ptačím stromě. Pějí jako v nějaké subrtopické džungli.
Na mostku přes kanál Halda přednáší ukázkově Stanislav. Mluví spatra, erudovaně o kanálu, jeho funkci, zaniklých mlýnech, o Pernštejnech. Všichni jeho výkladu pozorně naslouchají.

Svižným krokem přebíháme holé pole a již kráčíme loubím stromů okolo Labe proti jeho proudu.

Na vhodném místě pouštějí děti své lodičky po Labi. Mrzí je, že Labe teče líně, a proto se lodičky pohybují pooomaaaluuu a nechce se jim odplout. Flotilu, která se dává do pohybu vede lodička s pirátem na palubě. No, jak jinak? Děti dlouhými klacíky odstrkují své loďky více do proudu. Máme s paní Fryaufovou co dělat, abychom dětem zabránily vrhnout se do proudu a posunout svou lodičku tam, kde by ji chtěly mít. Docela extrémně mi to připomnělo pouštění skořápek na Štědrý den. Taková v tom byla krása a magie.

Na břehu má úžasný referát Danielka o Labi a mimo jiné se dozvídáme, že české řeky mají, kromě Labe, pouze ženská jména. No aby ne, když za pohanských dob každá řeka, studánka byla vlastně vílou!

Navazuje Vojta s krátkým, nicméně až úderným referátem o zemědělství v Polabí. Nakonec sebere odvahu i nesmělá Elenka a my jen zíráme, jak jasně hovoří o řece Labi. Nemá vůbec lehkou pozici - vždyť jsme viděli bezvadný dokument na totéž téma a malou chvíli před ní mluvila zasvěceně Danielka.

Pomalu se musíme vrátit z časových důvodů zpět, když vtom slyšíme hromadné výkřiky, řev, výskot!! Zděsím se, co se děje, co se stalo? - a děti nadšeně křičí, že některé lodičky překonaly překážky, podpluly velkou vrbovou větev, která svými vlasy bránila lodičkám v cestě a volně pokračují v plavbě k moři.

Byl to úžasný výlet. Dětské prožívání je v podstatě podobné jako v dobách dávných i velmi dávných - děti milují hru s klacky, s vodou, rády trochu "čarují", sledují se zájmem přírodu, něco tvoří.
 A jelikož mají cit, jsou rodilými ekology! /I díky vám./

Opětovně veřejně děkuji paní Fryaufové za doprovod. Ač má velmi náročné zaměstnání, přesto si našla čas a doprovázela nás - jak jinak - v hávu anděla.

Mgr. Monika Jiskrová