Vzpomínek trať

Dědeček rád se vydává,
na vzpomínek svých trať,
Když pod kaštanem sedává,
jeho vnučka jásavá, chce poslouchat.

A tak děda vypráví,
jak byli za mlada hraví.
Jak si venku s kamarády,
hráli na armády.

Jak do školy chodil rád,
učil se číst, psát, počítat.
Těžká byla polní práce,
sezení ve škole šlo však hladce.

Vzpomínal i na svou první lásku,
na tu hnědovlasou krásku.
I přes to, co spolu zažili,
Udělala mu na čele vrásku.

Na vojnu vzpomíná také rád,
že prý se tam naučil mít řád.
Občas ho tam trápili,
dobře se prý bavili.

Děda to však přestál,
ale vojákem se nestal.
Vzpomínal na práci v „JéZéDé“,
kde pracoval on, i jeho sousedé.

Staral se tam o krávy,
Dělal všechno pro to,
aby byly zdrávy.

Pak už jen vzpomínal jak s babičkou,
naši krásnou vlast,
procestoval celičkou.

Vnučka jen tiše poslouchala,
div že z dědečkových vzpomínek neplakala.
A tady příběh končím,
mnoho pozdravů
a já se loučím.